08.03.2023

Ke smluvnímu vyloučení přijetí nabídky s dodatkem nebo odchylkou

Ve smluvní praxi lze narazit na celou řadou kuriozních případů. Na tomto místě zhodnotíme některé praktické dopady situace, kdy obec adresovala zhotoviteli návrh dohody o narovnání, do jehož závěrečných ustanovení – z jakési právní opatrnosti – zakomponovala ujednání o vyloučení přijetí nabídky s dodatkem nebo odchylkou ve smyslu ustanovení § 1740 odst. 3, věta první, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“). Zdůrazněme, že ve zkoumaném případu byla oferentem obec – podle ustanovení § 103 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObZř“), obec navenek zastupuje starosta.

1. Veřejnou moc lze uplatňovat pouze secundum et intra legem. Tento princip přirozeně platí i pro pravidla hospodaření s veřejným majetkem. Jestliže tedy zhotovitel vstupuje do předsmluvního jednání s obcí, musí mít na paměti, že její vůle (uzavřít nebo měnit smlouvu, resp. rozvázat smluvní poměr) je vždy determinována kogentními limity.[1] Podle ustanovení § 103 odst. 1 ObZř tak sice platí, že starosta zastupuje obec navenek, avšak ve skutečnosti je jeho smluvní autonomie subordinována vůli zastupitelstva obce, popř. rady obce.[2]

2. Podle ustanovení § 41 odst. 2 ObZř platí, že právní jednání, která vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, jsou bez tohoto schválení neplatná. Jak bylo uvedeno v úvodu, obec zde adresovala zhotoviteli návrh dohody o narovnání. Nejprve tak bylo zapotřebí vyjasnit, zda vůbec předmětná dohoda o narovnání náleží do skupiny právních jednání, která vyžadují ke své platnosti schválení zastupitelstva. Ihned je třeba dodat, že tento konkrétní návrh dohody o narovnání mimo jiné předpokládal, že se obec vzdá (sporné) pohledávky v souhrnné výši přesahující 500.000 Kč.

3. Odpověď na výše položenou otázku nalézáme v ustanovení § 85 písm. f) ObZř, podle kterého platí, že zastupitelstvu obce je (…) vyhrazeno rozhodování o vzdání se práva a prominutí dluhu vyšší než 20.000 Kč. Pro vyloučení pochybností o způsobu rozhodování zastupitelstva pak ustanovení § 87 ObZř uvádí, že k platnému usnesení zastupitelstva obce, rozhodnutí nebo volbě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva obce, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Jinými slovy, jestliže se obec má vzdát dluhu (tj. pohledávky) v částce přesahující 20.000 Kč, pak je k tomu zapotřebí usnesení, resp. rozhodnutí, zastupitelstva (jež je schváleno nadpoloviční většinou všech jeho členů).[3] Zkoumaný návrh dohody o narovnání (tj. oferta starosty obce adresovaná zhotoviteli, jakožto oblátu) tudíž musel být opatřen doložkou podle ustanovení § 41 odst. 1 ObZř, potvrzující jeho schválení zastupitelstvem obce.

4. Jak již bylo zmíněno, obec ve svém návrhu dohody o narovnání vyloučila aplikovatelnost ustanovení § 1740 odst. 3, věta první, ObčZ. Podle § 1740 odst. 3 ObčZ platí, že (i) odpověď s dodatkem nebo odchylkou, která podstatně nemění podmínky nabídky, je přijetím nabídky, pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu takové přijetí neodmítne. (ii) Navrhovatel může přijetí nabídky s dodatkem nebo odchylkou předem vyloučit již v nabídce nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnost. Jinými slovy, vyloučením věty první (Odpověď s dodatkem nebo odchylkou, která podstatně nemění podmínky nabídky, je přijetím nabídky, pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu takové přijetí neodmítne.) obec fakticky vyrozuměla zhotovitele, že pokud by včlenil do akceptačního projevu jakýkoliv dodatek nebo odchylku, pak by takovouto akceptací obec vůbec nebyla vázána, jelikož by nebylo dosaženo bezpodmínečné shody mezi ofertou a akceptací (tzv. mirror image rule); Jestliže tedy obec uvedla, že přijetí nabídky s dodatkem nebo odchylkou se vylučuje, pak vyslovila podmínku, že akceptace musí bezvýhradně odpovídat ofertě; jinak by dohodu o narovnání nebylo možné považovat za uzavřenu.

5. Posledně uvedené ovšem nakonec vedlo k naprosto zbytečným komplikacím. Zhotovitel totiž ofertu v podstatě akceptoval, avšak v průvodním dopise k akceptaci zároveň uvedl, že je zapotřebí opravit číselný údaj u jedné z položek vyjadřujících spornou pohledávku na straně navrhovatele. Tato korekce přitom na podstatě věci vůbec nic neměnila –  z akceptace bylo zřejmé, že strany své spory vyřešily, resp. dospěly ke shodě na řešení problému. Zhotovitel tak de iure (i) neakceptoval ofertu obce v jejím původním znění a namísto toho (ii) učinil svým akceptačním projevem, adresovaným starostovi obce, novou ofertu obci ve znění původní oferty, pozměněné o drobnou korekci jediného (!) údaje (navíc s naprosto marginálním významem).

6. Jak vidíme, jestliže by obec v ofertě nevyloučila možnost přijetí nabídky s dodatkem nebo odchylkou, pak by dohodu o narovnání bylo možné považovat za platně uzavřenou k okamžiku dojití akceptačního projevu oferentovi (a účinnou ke dni uveřejnění prostřednictvím registru smluv podle § 6 odst. 1 zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv, ve znění pozdějších předpisů). Netřeba dodávat, že strany předpokládaly uzavření dohody s využitím elektronických prostředků na dálku.

7. Ze shora uvedeného vyplývá, že obec v podobě zhotovitelovy akceptace obdržela zcela novou ofertu (bez zřetele na to, že tato oferta byla de facto totožná se zněním oferty, kterou předtím sama obec adresovala zhotoviteli). Kontraktační proces se ocitl opět na samém počátku.

8. Jelikož se jedná o zcela nový návrh dohody o narovnání, je nutné na něj mutatis mutandis vztahovat tytéž veřejnoprávní limity, jež původně podmiňovaly platnost dřívějšího (a již neaktuálního) znění návrhu dohody o narovnání. To znamená, že jestliže starosta v tomto okamžiku hodlá akceptovat zhotovitelovu ofertu, musí ji nejprve předložit ke schválení zastupitelstvu obce na základě ustanovení § 41 odst. 2 ObZř, jinak by jeho akceptace adresovaná zhotoviteli byla neplatná. Nakolik je tento postup kuriozní, jistě netřeba dlouze rozvádět. Avšak tím se komičnost situace nevyčerpává.

9. Pomineme-li totiž skutečnost, že zastupitelstvo v praxi neschvaluje právní jednání starosty na počkání, je třeba také postřehnout neméně zábavnou skutečnost, že obec i zhotovitel v obou případech nalezli shodu na obsahově totožném znění oferty, tzn. i na ujednání o vyloučení možnosti přijetí nabídky s dodatkem nebo s odchylkou. To znamená, že jestliže by nyní pro změnu obec akceptovala ofertu zhotovitele v jakémkoliv (byť zcela nepodstatně) pozměněném znění, dohoda o narovnání by opět uzavřena nebyla a následně by jakékoliv další právní jednání starosty v téže věci (tj. jednání směřující k uzavření téže dohody o narovnání) bylo opět třeba předkládat zastupitelstvu obce ke schválení. A později třeba ještě jednou. A tak dále. Takto zvolená právní konstrukce zdatně přisvědčuje domnění, že i právní řemeslo může nabývat netušených lyrických rozměrů.

Závěr:

Navrhovatel může přijetí nabídky s dodatkem nebo odchylkou předem vyloučit již v nabídce nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnost. Tento postup je zcela běžný a bývá oferenty upřednostňován zejména proto, že při něm oferent nemusí čelit hrozbě opomenutí včasného odmítnutí znevýhodňující akceptace. V praxi nicméně nastávají situace, kdy – se zřetelem ke konkrétním okolnostem případu – se vyloučení možnosti přijetí nabídky s dodatkem nebo odchylkou jeví jako zcela zjevně nevhodné. Setkáváme se nicméně s názorem, že obec (jakožto zodpovědný veřejnoprávní hospodář) je vždy povinna vyloučit možnost přijetí nabídky s dodatkem nebo odchylkou, a to proto, že zastupitelstvo nemůže při schvalování jednotlivých právních jednání obce předjímat budoucí podobu pozměňujících akceptací. K jakým absurditám může tento názor smluvní strany dovést, jsme ukázali výše.

Georgi Margaritov

konstrukční právník a konzultant