09.10.2025

Práce ve výškách patří k nejrizikovějším činnostem ve stavebnictví. Přesto se v praxi často podceňuje organizace bezpečnosti na střechách a dalších plochách nad volnou hloubkou – zejména tam, kde je práce krátkodobá, zdánlivě rutinní a pod tlakem termínu. Následující kazuistika popisuje reálnou situaci, kdy selhala hierarchie ochranných opatření stanovená nařízením vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 362/2005 Sb.“).  Pád pracovníka ze střešní atiky při montáži vzduchotechnické jednotky se stal typickým příkladem kombinace organizačních chyb, technické improvizace a nepochopení právních povinností zaměstnavatele.

Skutkový základ:

1. V roce 2024 prováděla středně velká stavební společnost rekonstrukci ploché střechy administrativní budovy o výšce 12,4 m. Součástí zakázky bylo osazení nové vzduchotechnické jednotky a napojení potrubních tras vedených přes střešní plášť. Plocha střechy měla sklon 2,5°, povrch tvořila fóliová hydroizolace, po které se pracovníci běžně pohybovali.

2. Přístup na střechu byl zajištěn vnitřním schodištěm a následným výstupem po pevném žebříku. Po obvodu střechy nebylo trvalé zábradlí ani střešní kotvící systém. Technologický postup vypracovaný subdodavatelem počítal s instalací dočasného zábradlí a záchytných sítí v rizikových místech, avšak v den montáže dorazila pouze část komponent. Záchytné sítě zůstaly na jiném staveništi. Vedoucí prací se rozhodl pokračovat a ohrožené okraje „dočasně“ vymezil páskou a výstražnými kužely ve vzdálenosti přibližně 1,5 m od atiky.

3. Montáž probíhala v sobotu dopoledne. Předpověď počasí upozorňovala na nárazový vítr, který se podle záznamů z nedaleké meteorologické stanice pohyboval mezi 8–10 m/s. Povrch střechy byl po nočním dešti mokrý. Během manipulace s potrubím u světlíku se jeden z montérů, vybavený pouze pracovní helmou a pásem s nářadím, postavil na fošnu položenou přes hydroizolaci u atiky, aby dosáhl na spoj. Fošna se pod ním posunula, pracovník uklouzl a přepadl přes okraj střechy. Pád byl částečně zbrzděn o výstupek fasády a pracovník dopadl na lešení v prvním nadzemním podlaží. Utrpěl mnohočetné zlomeniny dolních končetin, ale naštěstí přežil.

4. Na místo nehody byla ihned přivolána zdravotnická záchranná služba, která dorazila společně s jednotkou hasičského záchranného sboru. Hasiči zajistili okolí dopadu a poskytli součinnost při prvotním ošetření a bezpečném transportu zraněného z lešení na úroveň terénu pomocí nosítek. Zdravotníci následně pracovníka s podezřením na mnohočetné zlomeniny dolních končetin odvezli sanitním vozidlem do krajské nemocnice, kde byl po provedení akutního ošetření stabilizován a hospitalizován na traumatologickém oddělení.

5. Současně byla událost ohlášena Policii ČR a oblastnímu inspektorátu práce, který na místo vyslal inspektory k prvotnímu šetření. Ti si vyžádali kompletní dokumentaci vztahující se k organizaci prací ve výškách – zejména technologický postup, plán záchrany, doklady o předání a kontrole dočasných konstrukcí a záznamy o školení pracovníků. Zhotovitel předložil pouze obecný zápis o školení BOZP a protokol o pravidelné kontrole žebříků. Technologický postup pro konkrétní činnost, plán záchrany ani předávací zápis dočasného zábradlí neexistovaly.

Právní rámec: hierarchie ochrany a odpovědnost zaměstnavatele:

6. Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. ukládá zaměstnavateli povinnost přijímat technická a organizační opatření k zabránění pádu nebo k jeho bezpečnému zachycení (§ 3 odst. 1). Základní zásadou je přednost kolektivní ochrany – tedy technických konstrukcí, jako jsou zábradlí, ohrazení, sítě nebo pracovní plošiny (§ 3 odst. 2). Prostředky osobní ochrany se mohou použít až tehdy, kdy povaha práce vylučuje použití kolektivních opatření, nebo pokud by jejich použití nebylo účelné vzhledem k rozsahu, době trvání a počtu pracovníků (§ 3 odst. 3).

7. V posuzovaném případě byla tato hierarchie zcela ignorována. Kolektivní ochrana chyběla a byla nahrazena pouhou páskou, která nemá žádné záchytné vlastnosti. Takový způsob „zajištění“ nelze podle nařízení vlády č. 362/2005 Sb. považovat za ochranu proti pádu. Navíc nebyl použit žádný osobní ochranný prostředek proti pádu, přestože se práce konala ve výšce přesahující 1,5 m nad okolním terénem.

8. Ustanovení § 3 odst. 6 nařízení vlády č. 362/2005 Sb. výslovně zakazuje používat nestabilní předměty ke zvýšení pracovního místa. Pracovník stál na volně položené fošně, která nebyla zajištěna proti posunutí ani překlopení. I kdyby ostatní ochrany fungovaly, tato improvizace vytvořila přímé riziko pádu.

Povinnost přerušit práce při nepříznivém počasí:

9. Příloha k nařízení vlády č. 362/2005 Sb., část IX., vymezuje přesné povětrnostní limity, při jejichž překročení musí zaměstnavatel práce ve výškách přerušit. Za nepříznivou situaci se považuje mj. bouře, déšť, tvorba námrazy, dohlednost menší než 30 m a vítr o rychlosti nad 8 m/s u zavěšených plošin, pojízdných lešení a žebříků nad 5 m výšky, resp. nad 11 m/s v ostatních případech.

10. Práce na ploché střeše ve výšce přes 12 m probíhala při poryvech větru kolem 9–10 m/s, na mokrém povrchu bez záchytné konstrukce. Tyto podmínky měly být důvodem k okamžitému přerušení práce. Skutečnost, že vítr dosahoval jen spodního limitu stanoveného pro určité prostředky, nemění závěr, že kombinace vlhkého povrchu a chybějící ochrany vytvářela objektivně nebezpečné prostředí. Z hlediska prevence rizik měla být montáž odložena.

Technická dokumentace a dočasné konstrukce:

11. Příloha, část VII. Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. stanoví, že dočasné stavební konstrukce mohou být použity jen podle průvodní dokumentace a návodů na montáž a používání. Návod i dokumentace musí být k dispozici osobám, které konstrukci montují, používají a demontují. Dále platí, že konstrukce lze užívat až po jejich předání odborně způsobilou osobou a po vyhotovení zápisu o převzetí.

12. Zhotovitel však žádný takový zápis neměl. Lešení, které bylo na fasádě, sloužilo pouze jako montážní pomoc, nikoli jako zabezpečená pracovní plošina. Dočasné zábradlí nebylo kompletně osazeno, a přesto byla práce zahájena. Tento postup byl v přímém rozporu s bodem 5 části VII. přílohy nařízení vlády č. 362/2005 Sb., který jasně stanoví, že práce ve výškách nesmí být zahájena, dokud nejsou bezpečnostní opatření provedena.

13. Z hlediska organizačního šetření se navíc zjistilo, že nikdo ze zaměstnanců nebyl určen jako „osoba odpovědná za používání dočasných konstrukcí“. Zhotovitel zcela podcenil interní kontrolní mechanismy, konkrétně pak kontrolu stability a úplnosti zábradlí. Dlužno dodat, že neexistoval ani žádný zápis o denní kontrole před zahájením směny.

Ohrožený prostor a zabezpečení pod místem práce:

14. Další povinnost vyplývá z části V. přílohy k nařízení vlády č. 362/2005 Sb., ukládající povinnost zajistit prostory nacházející se pod místem, kde se pracuje ve výšce: Podle výšky pracoviště musí být vytyčen ohrožený prostor o šířce od volného okraje nejméně 1,5 m při práci ve výšce 3–10 m, 2 m při výšce nad 10–20 m, 2,5 m při výšce nad 20–30 m a 1/10 výšky objektu nad 30 m.

15. V posuzovaném případě měla být ohrožená zóna široká nejméně 2 metry. Na zemi se však v době nehody pohybovali i další pracovníci a skladoval se zde materiál. Nebylo provedeno žádné fyzické ohrazení, ani nebyl určen zaměstnanec, který by prostor střežil. I tento aspekt byl inspekcí vyhodnocen jako porušení části V. přílohy.

Posouzení inspekce práce:

16. Oblastní inspektorát práce uzavřel, že došlo k porušení povinností zaměstnavatele podle § 3 odst. 1 až 3 a § 3 odst. 7 nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Zaměstnavatel neprovedl účinnou ochranu proti pádu, nevyhodnotil povětrnostní podmínky, nezajistil kolektivní ani osobní ochranné prostředky, nepřerušil práci při nepříznivém počasí a nezajistil ohrožený prostor.

17. Inspektorát dále upozornil, že v dokumentaci chyběl technologický postup práce ve výškách, který by stanovil konkrétní kotevní body, způsob zajištění, meteo-limity a plán záchrany při pádu. Tento dokument je podle části II. Přílohy k nařízení vlády č. 362/2005 Sb. nezbytný vždy, když se používají osobní ochranné prostředky proti pádu nebo je riziko pádu objektivní.

18. Oblastní inspektorát práce po šetření uložil zhotoviteli pokutu a povinnost přepracovat systém řízení BOZP při pracích ve výškách. Zvlášť pikantní rozměr pro zaměstnavatele ovšem posuzovaný případ získal v následné fázi pojistného řízení. Zdůrazněme, že zhotovitel, jakožto zaměstnavatel stavebního dělníka, je vázán nikoliv jen tím, co mu ukládá zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, ale též kupř. vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 125/1993 Sb.“).

19. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb. má pojišťovna vůči zaměstnavateli právo na náhradu až do výše poskytnutého plnění, pokud „došlo ze strany zaměstnavatele nebo jeho zaměstnance k zvláště závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a pokud toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody.“

20. V posuzovaném případě bylo šetřením inspekce práce prokázáno, že zaměstnavatel neprovedl opatření k zajištění kolektivní ochrany proti pádu dle nařízení vlády č. 362/2005 Sb., nevypracoval plán záchrany a zahájil práce ve výškách v rozporu s technologickým postupem i povětrnostními podmínkami. Uvedená pochybení lze jistě kvalifikovat jako zvlášť závažné porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, které bylo v přímé příčinné souvislosti se vznikem pracovního úrazu. Na základě uvedeného ustanovení tedy pojišťovna uplatnila regresní nárok vůči zaměstnavateli v plném rozsahu.

21. Doplňme, že na uvedený případ lze subsidiárně (!) vztahovat též ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. podle něhož platí, že poruší-li zaměstnavatel povinnosti uvedené v § 8 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 125/1993 Sb. a tím ztíží zjištění právního důvodu plnění, rozsahu nebo výše škody, má pojišťovna vůči němu právo na přiměřenou náhradu, zejména nákladů vyvolaných tímto porušením, nejvýše však do poloviny částek, které z důvodu pojistné události vyplatila.

 22. V návaznosti na předchozí bod tedy pro vztah mezi ustanoveními § 10 a § 9 vyhlášky č. 125/1993 Sb. platí následující:

- Pokud dojde ke zvlášť závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, které je v přímé příčinné souvislosti se vznikem škody, uplatní se § 10 odst. 1 písm. b) – tedy nejpřísnější režim, kdy pojišťovna může na zaměstnavateli požadovat regres až do plné výše poskytnutého plnění.

- V případech, kdy sice k porušení povinností zaměstnavatele došlo, avšak nejde o porušení zvlášť závažné, přichází ke slovu subsidiární ustanovení § 9 odst. 1, které umožňuje pojišťovně požadovat pouze přiměřenou náhradu nákladů, nejvýše však do poloviny vyplacené částky.

Nápravná opatření a prevence:

23. Zhotovitel následně ve spolupráci s konzultantem a specialistou na BOZP přijal několik opatření:

- zavedl povinný systém „Roof Work Permit“, který vyžaduje písemné schválení každé práce na střeše;

- vypracoval technologickou metodiku, resp. šablonu technologického postupu s určením kotevních míst, ohrožených prostorů a meteo-limitů;

- stanovil povinnost dokumentovat rozhodnutí o přerušení práce při nepříznivém počasí;

- zavedl povinné roční školení „rescue drill“ – nácvik vyproštění po zachycení pádu;

- každé dočasné zábradlí musí být nyní předáno zápisem odborně způsobilou osobou.

Tato opatření nadále odpovídala účelu nařízení vlády č. 362/2005 Sb. – zejména důraz na dokumentovanou organizaci práce, kolektivní ochranu jako první volbu a pravidelné proškolování pracovníků včetně záchranných postupů.

Závěr:

Případ popsaný výše ukazuje, že nedostatečná příprava prací ve výškách a podcenění právních povinností zaměstnavatele mohou vést nejen k vážným úrazům, ale i k sekundárním ekonomickým a právním důsledkům. Zatímco z hlediska bezpečnosti selhala základní hierarchie ochranných opatření podle nařízení vlády č. 362/2005 Sb., z hlediska odpovědnosti zaměstnavatele se ukázala fatální neznalost souvislostí se zákonným pojištěním odpovědnosti dle vyhlášky č. 125/1993 Sb.

Zvlášť závažné porušení předpisů o BOZP, které bylo v přímé příčinné souvislosti se vznikem škody, vedlo k tomu, že pojišťovna uplatnila regresní nárok v plném rozsahu a odmítla poskytnout pojistné plnění. Zaměstnavatel tak nesl nejen morální a právní odpovědnost za újmu zaměstnance, ale i plnou finanční zátěž spojenou s následky pracovního úrazu.

Tento případ je ilustrativní ukázkou toho, že BOZP není pouhou administrativní agendou, ale právně závazným systémem prevence rizik, jehož porušení může mít vícenásobné právní a ekonomické důsledky. Účinné řízení bezpečnosti práce – založené na plánování, kontrole a dokumentování všech kroků – tak není jen zákonnou povinností, ale i jedinou cestou, jak se podobným incidentům a jejich následkům vyhnout.

Georgi Margaritov,

konstrukční právník a konzultant